Úvod
Kouření je takové to zakázané sladké ovoce. Máte chuť jej okusit ještě o to víc, když víte, že se to nesmí. V dnešním světě, respektive v našem státě, se nesmí kouřit prakticky všude kromě venkovních prostor. Tam je to stále povoleno. Je tedy na každém, zdali se stane vášnivým kuřákem, anebo nikoliv. Kouření je však v lidstvu hluboce zakořeněno, a to co je dnes nemístné, bylo kdysi naprosto samozřejmé a někdy i symbolem moci a výsady.
Je kouření špatné?
Kouření je, chtě nechtě, prostě druh závislosti. A to vám potvrdí jak milovník, tak odpůrce. Jde o zlozvyk, o vášeň. Někdo kouří a ani vlastně neví proč, jiný si nemůže pomoci, ale dým linoucí se z cigarety jej činí šťastným. Rozhodně je to něco, co by mělo být naprosto svobodné. Stejně jako je tomu u alkoholu. Takže říct, zdali je, či není špatné, je velmi těžké. Jde o subjektivní pohled. Žijeme jen jednou. A pokud si u toho dopřejeme i nějaký ten požitek, nemělo by to být na škodu. Tedy všeho s mírou. Jestliže vykouříte 2 krabičky denně, asi je na místě to nějak řešit. Ale cigaretka k ranní kávě či večer u piva, je něco zcela jiného.
Kdy jsme začali kouřit v českých zemích?
Kdysi byl tabák spíše žvýkán, nežli kouřen, a pokud tomu tak bylo, pak více v dýmce nežli balených cigaretách. O jejich rozmach se postaral velmi známý Duke Buck a pořádně na tom zbohatl. Naučit kouřit prakticky celý svět. Za prvního českého kuřáka pak považujeme Mikuláše Dačického z Heslova. Byl to kronikář, kterého jste často mohli vidět s dýmkou v ruce. Něco, za co se kdysi lidé dostávali do vězení nebo jim byl udělen trest, se stávalo módním. Cigarety se tak začaly objevovat nejen mezi smetánkou, krály, na dvoře, ale našly si svou oblibu i u chudiny. Každopádně se kouření u nás rozmohlo v 16. století, během 30leté války (1618 až 1648) a vzkvétalo až do 20. století, kdy začaly první protikuřácké kampaně. Dnes již je mnohem méně kuřáků než před 20 lety. Tak hovoří statistiky.
Čtyři století bohatství
Jak již bylo řečeno, v 16. století se postupně cigarety začaly objevovat ve společnosti i v českých zemích. Stávala se z toho norma. Filmoví hrdinové kouřili, české osobnosti, prezidenti. V 19. století byl sestrojen první automat na cigarety, ve 20. století byl pak celý proces výroby cigaret automatizován. Nejdůležitější továrny té doby byly v Novém Jičíně, Hodoníně, Kutné Hoře a Smolníku. Prodávaly se tak v hojném počtu. Krabičky se z původních 100 kusů cigaret redukovaly na 20 kusů. Byly tak dostupnější. Kdo měl továrnu, topil se v penězích. Byl to velmi výnosný byznys. Kouřil prakticky každý. Mladí, staří, bohatí i chudí. Za nejlepší produkt byly vždy považovány krabičky Sparta. Kouření bylo velmi rozšířeno i mezi vojáky. Dostávaly je totiž na příděl. V prvé řadě bylo kouření spíše výsada mužů, ale i ženy přišly na chuť a v rámci emancipace se jim povedlo prosadit svou. Ženy jsou kuřačkami o něco častěji, hlavně v dětském věku, kdy mnoho lidí začíná. Každý den si zapálí asi 23 % z nás. Jde o klesající trend.